výchova a ochočeníRozhodli jste se, že si pořídíte domácí zvíře. Na celé čáře to u vás vyhrál roztomilý zakrslý králíček. Zvířátko jste si koupili, úspěšně jste si tu malou chlupatou kuličku přinesli domů, ukázali jste mu jeho nový domeček, klec, záchůdek i výběh a napadla vás otázka, jak si králíčka ochočit. Když je zvířátko vychované, jsou s ním jeho majitelé spokojení a dávají mu to patřičně najevo. V takovém případě je spokojený i králík. Jenže, za výchova a ochočení zakrslého králíčka chce spoustu času a velkou dávku trpělivosti. Králíček – jako každé jiné zvíře – se samozřejmě vychovat a ochočit dá. Chce to jen ochotu z obou stran. Jak tedy k výchově králíka přistupovat?

Výchova a ochočení – první kroky

K výchově králíčka je třeba přistupovat už odmalička. Když si zvířátko přinesete domů, dejte mu pár dní, aby si zvyklo na nové prostředí, ale jakmile se dostatečně aklimatizuje, začněte s výchovou. Králíci myslí v tzv. vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály, které se opakují – např. zamlaskáte, když mu jdete dát nějakou mňamku, tlesknete rukou, když dělá něco, co se vám nelíbí, písknete, když leze tam, kam nemá a podobně.

Přiběhne na zavolání

Stejně jako psa můžete i králíka naučit, aby za vámi přihopsal, když ho zavoláte. Chce to vyčkat a nevzdávat se, jelikož králíček rozhodně nepřiběhne na první zavolání. Jakmile ale králíčka zavoláte a on skutečně přihopsá k vám, je dobré, abyste ho za to odměnili nějakou dobrůtkou, co mu chutná – kousek jablíčka či pampeliškový list. Když budete králíka volat, používejte vždy stejný tón hlasu, zamlaskání či vyslovení jeho jména. Králíček vám sice nerozumí, že mu říkáte „Ňufíku, pojď sem“, ale osvojí si tón vašeho hlasu, zvykne si na něj a časem pochopí, že zrovna tímto tónem ho voláte, aby přiběhl.

Nekřičte, nemlaťte ho

Králíka nemlaťte. Nikdy. Ačkoli se králíček dá vychovat podobně jako pes, uvědomte si, že králík není pes. Nemůžete ho plesknout po zadečku, když někde udělá loužičku, ani mu v ní vymáchat čumák, jako se to dělá při výchově štěňat. Na králíčka ani nekřičte. Spojil by si váš hlas s něčím zlým a začal by se vás bát, nechtěl by k vám přijít, dokonce by na vás mohl začít vrčet či vás dokonce kousnout. Jakmile si králíček spojí váš tón, naklonění těla či styl napřažení ruky s něčím nepříjemným, těžko ho to budete odnaučovat. Proto je při výchově králíčka důležité, aby jste jednali klidně a s rozvahou i když ho načapáte jak udělal loužičku na gauči. Když uvidíte, že králíček dělá něco, co by neměl, důrazným hlasem, avšak ne křikem, vyslovte NE. Králíček si to zapamatuje a určitou věc přestane dělat.

Chvalte, chvalte, chvalte

Při výchově králíčka jsou pochvaly základním kamenem. Pochvala jde ruku v ruce s trpělivostí – bez těchto dvou věcí se do výchovy králíčka ani nepouštějte. Jakmile králíček udělá něco dobře, dejte mu za to pamlsek. Králíček si uvědomí, že udělal něco správného a když to bude dělat i nadále, vždycky dostane nějakou pochutinu.

Chcete-li mít doma poslušného, vychovaného a ochočeného mazlíčka, věnujte tomuto procesu dostatečný čas a péči. Neunáhlujte se, jakmile se králíčkovi hned něco nepovede a neházejte hned flintu do žita. Většina králíčků jde bez problému ochočit, snadno je naučíte potřebným věcem a váš společný život bude zase o něco veselejší.

Fotografie publikována se svolením artemisphoto Photography/FreeDigitalPhotos.net