Žen se sice v okolí divých motorů a hluku skřípějících pneumatik točí mnoho, avšak jen málokterá z nich se mezi tvrdošíjně pánskou záležitost dokáže prosadit jako rovná závodnice. V rámci ŽENY VE SVĚTĚ MOTORISMUnejsledovanější motoristické akce na světě, Formule 1, jsou krásné ženy a dívky vyhledávanou atraktivitou jak slavných jezdců, tak diváků či novinářů.

Bohužel, za šedesát šest let, co F1 baví fanoušky, se jich moc za volant neposadilo. Muži v této oblasti stále a neohroženě hrají prim a evidentně o něj nebudou v nejbližší době připraveni.

Ženy a mužské sporty

Ženy dokázaly nenápadně vplout do celé řady původně čistě mužských sportů. V takovém fotbale je na ženské utkání mnohdy duchaplnější pohled než na klasickou kopanou mezi pány. Svědčí o tom i nabídky na fotbalové zápasy žen na stránkách bet365. Ovšem co se týče velkého světa Formule1, ženy ještě na klíč k prosazení se v tomto sportu nepřišly. Pojďme alespoň nahlédnout do ne příliš známého, ale o to zajímavějšího zákulisí závodnic Formule 1.

Historie královny automobilového sportu sahá do roku 1946, kdy poprvé vznikla série závodů tzv. monopostů. Tradiční a každoroční Mistrovství světa jezdců F1 však započalo až o čtyři roky později, v roce 1950. První žena, která na sebe v drsné mužské realitě upozornila, byla Maria Teresa de Filippisová. Tato rodačka z italské Neapole vstoupila na scénu roku 1958 a ukázala se na pěti Grand Prix, vlastní závod však absolvovala pouze dvakrát a nejlépe se umístila na desátém místě.

ženy a motorismus

Po brzkém a nečekaném záblesku něžného pohlaví v jinak přemaskulinizovaných kokpitech se téměř dvacet let žena za volant Formule 1 neposadila. Dámské prokletí prolomila až Lella Lombardiová, taktéž Italka, a stala se doposud nejúspěšnější moto-sportovkyní. Během svého dvouletého působení se několikrát probojovala do hlavního závodu a dokázala ve Velké ceně Španělska (1975) vybojovat cenný půl bod, jediný v celé éře ženského vystupování ve F1, a to za šesté místo. Ihned po odchodu Lombardiové se snažily projevit další jezdkyně. Kupříkladu Divina Galiciová z Velké Británie, Desire Wilsonová z JAR či italská kráska Giovanna Amatiová. Ani jedna z nich se však nevyzrála na nástrahy tvrdé motoristické soutěže a příliš se neprosadila.

Poslední dáma, která měla tu touhu se s nepřízní osudu dam v F1 prát, byla Susie Wolffová. Bývalá jezdkyně stáje Williams a manželka šéfa konkurenčního Mercedesu Tota Wolffa v jedné osobě měla velké ambice a stále doufala, že se s Williams na startovní rošt Velké ceny dostane. Ex závodnice seriálu DTM si ale bohužel sama sobě připustila, že její šance jsou mizivé, a proto se raději rozhodla k hledání nové životní výzvy. Její šance usadit se do hlavních klání F1 vzrostla v loňském roce po zranění stabilního pilota Williams Valtteriho Bottase. Místo toho, aby pak Williams využil služeb zkušené a Williams znalé Wolffové a určil ji jako druhou jezdkyni týmu hned po Felipe Massovi, povolal tým jakožto regulérního náhradníka Adriana Sutila. V tu chvíli Susie učinila rozhodnutí kariéru ve Formuli 1 ukončit.

Podle znalce Bernieho Ecclestona je za vším nižší fyzická zdatnost dam, které proto nedokážou řídit vozy F1 tak rychle jako mužští závodníci. Kromě toho uvedl, že jsou ženy kompetentnější a nemají tak velká ega. Skutečně zajímavý a dosti jednostranný názor. Uvidíme tedy v nejbližších letech, zda Ecclestonova slova budou platit i nadále, nebo se konečně dravá hráčka do uzavřené skupiny mužů probojuje.

Obrázek: pixabay.comcommons.wikimedia.org