Bohuslav MartinůBohuslav Martinů byl hudební skladatel známý po celém světě. Narodil se v Poličce 8. 11. 1890 ve věži kostela sv. Jakuba. Jeho otec Ferdinand, poličský obuvník a pověžný, a matka Karolina živili celkem šestičlennou rodinu. Žili v prostoru, který má 24 metrů čtverečních. Přes den se v jedné malé místnosti k obědu sešlo všech osm lidí, totiž Bohuslav, jeho rodiče a sourozenci, František a Marie, pomocník Ferdinanda, ševcovský učeň, chůva a ještě starý pán, který vypomáhal Ferdinandovi coby pověžnému. Na dnešní poměry to byl bezdomovec, rodina si ho ale velmi oblíbila a říkala mu dědečku.

Těžký život v oblacích

Celá rodina žila, jak už bylo řečeno, v prostorách věže vysoké 36 metrů. Nahoru vede celých 195 schodů, včetně všech schodků do světnice. Jelikož tehdy nebyla kanalizace ani vodovodní potrubí, muselo se vše snášet a naopak vynášet, den co den. Protože byla pumpa od věže ještě pěkný kus, střádali si vodu dešťovou a tu používali jak na pití a vaření, tak na umývání. Říká se, že když nebylo dostatek vody, i několik dní se nemyli, hlavně, aby měli co pít.

Lidi jsou mravenci!

Nejtěžší to bylo ovšem s malým Bohuslavem. Byl velmi slabé a často nemocné dítě. Nezvládl by sám vyjít schody, dokonce ani sejít, proto zůstal ve věži až do doby, než nastoupil do školy, což bylo kolem šestého roku života. I potom ho otec nahoru musel vynášet. Před tím celou dobu koukal na lidi jen z té velké výšky a myslel si tak, že jen oni jsou tak velcí a jinak že ostatní lidi jsou malincí mravenci.

Málo místa, moc lidí

Protože měli opravdu málo místa, měli ve světnici, pouze dvě postele a pohovku, na kterých se dalo spát. Na jedné posteli spalimalý pokoj společně rodiče, na druhé spala jediná dcera, Marie. Na pohovce spal bratr Bohuslava a on, jako nejmladší a nejmenší, spával v posledním šuplíku komody. Spával tam až do školního věku, teprve když se jeho sestra odstěhovala, starší bratr šel na postel a Bohuslav pak mohl spát na pohovce místo něj.

Rodiče v něm viděli muzikanta

Jako malý dostal dětské housle, později se mu na lepší a větší složilo celé město, protože Bohuslava a jeho hudbu měli všichni velmi rádi. Posléze chodil také studovat hru na housle. V Praze ji studoval na konzervatoři, studium ale nikdy nedokončil. Až později studoval hru na klavír, tu dokončil. Přesto působil v České filharmonii jako vynikající houslista.

Sám složil několik významných děl. Gilgameš, Otvírání studánek nebo Řecké pašije. Je obecně známo, že ve svých dílech zmiňoval svůj život ve věži. Často na věž poukazoval jako na maják.

Chtěl být cestovatel

V roce 1923 opustil rodnou vesničku. Šel do Paříže, následně do Spojených států. Se svojí manželkou se nakonec usadili ve Švýcarsku s plánem procestovat Evropu a následně se vrátit do rodné Poličky. Síly mu už na to ale bohužel nevystačily. Bohuslav Martinů tedy umírá 28. srpna roku 1959 ve švýcarském Liestalu. Jeho žena Charlotte usilovala o to, aby byly jeho ostatky převezeny do Poličky. Za jejího života se jí to ale nepodařilo. I Charlotte umírá ve Švýcarsku, a to roku 1978. O rok později, v roce 1979, se obě těla konečně dostávají do Poličky díky všem, kteří znali Bohuslava a jeho ženu a věděli, že o návrat do rodné vísky Bohuslava dlouho usiloval on i jeho žena.