Tatianu sleduji už několik let a baví mě její cesta – od života v zahraničí až po vybudování vlastního salonu krásy. Je to přesně ten typ ženy, která si jde svou cestou, i když není vždy jednoduchá.
Jaká byla tvoje cesta do UK? Šla jsi za konkrétním plánem?
Moje cesta do UK začala hodně odvážně, ale bez konkrétního plánu. V devatenácti jsem odešla ze Slovenska s vízem na dva roky a téměř nulovou angličtinou. Nevím, jestli to byla odvaha, nebo spíš silná touha něco změnit.
Začátky byly intenzivní. Pracovala jsem jako au pair a vystřídala jsem několik rodin. Bylo to náročné – jazyková bariéra, samota, jiná kultura… a pocit, že jsem úplně sama v neznámém světě. Byly chvíle, kdy jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu.
Postupně jsem ale začala studovat angličtinu, získala jsem větší jistotu a otevřely se mi nové pracovní možnosti. Na nějaký čas jsem se vrátila na Slovensko, ale Anglie mě pořád táhla zpátky.
Po návratu jsem pracovala v administrativě a později v oblasti importu a exportu. Měla jsem stabilní práci, ale uvnitř jsem cítila, že to není moje cesta.
Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se rozhodla udělat velkou změnu – odešla jsem z práce, opustila Manchester a přestěhovala se do Essexu. A tam se začal psát můj skutečný příběh.
Co tě přivedlo k tomu otevřít vlastní salon krásy?
Začalo to postupně. Už v roce 2014 jsem si při práci přivydělávala aplikací řas. Ze začátku to byl jen vedlejší příjem, ale velmi rychle se to změnilo ve vášeň.
Začala jsem vnímat, že beauty není jen o vzhledu, ale o tom, jak se žena cítí, když odchází. O sebevědomí, emocích, o vztahu k sobě.
Po přestěhování do Essexu jsem začínala úplně od nuly. Chodila jsem ke klientkám domů, budovala si klientelu, později jsem pracovala z domova a pak si pronajala malou místnost.
Dodnes si pamatuji ten moment – byl to malý prostor, ale pro mě obrovský krok.
Další zlom přišel, když jsem si otevřela vlastní salon ze shipping kontejneru. Nebyl luxusní, ale byl můj. A právě tam jsem poprvé cítila, že se sen mění v realitu.
Dnes pracuji ve větším salonu a navíc po mém boku i moje nevlastní dcera Isla. Pro mě je to velmi silné – něco, co jsem roky budovala sama, dnes můžu sdílet s ní.
Podnikat sama v cizí zemi chce odvahu. Co bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo začít úplně od nuly a věřit si v prostředí, kde nikoho neznáte. Měla jsem obavy, jestli mě lidé přijmou, jestli budou věřit mojí práci, jestli si najdu klientky. Každý den byl výzva. Postupně jsem si ale vybudovala to nejcennější – důvěru.
Dnes mám klientky, které ke mně chodí víc než deset let. A to je pro mě největší potvrzení, že to dělám správně.
Podnikání v cizí zemi není jen o práci. Je to o vnitřní síle, stabilitě a o tom nevzdat se ani ve chvílích, kdy je člověk unavený nebo nejistý.
Získala jsi ocenění – co pro tebe znamenají?
Ocenění pro mě znamenají uznání celé té cesty. Začínala jsem jako mladá holka bez jazyka a dnes stojím jako žena, která získává zlatá ocenění.
Postupně jsem prošla od bronzu přes stříbro až po zlato. Minulý rok byl výjimečný – získali jsme čtyři zlatá ocenění, včetně ocenění pro moji nevlastní dceru. Každé z nich je pro mě příběh. Hodiny práce, emoce, klientky… a velká vděčnost.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Každý den je jiný – a to na tom miluju. Dělám různé druhy ošetření, takže práce je pestrá. A nekončí zavřením dveří salonu. Klientky mi píšou i večer, někdy pozdě večer. Pro mě to nejsou jen klientky, ale vztahy, které si buduju roky.
Dnes je konkurence velká, hodně lidí pracuje z domu. Já jsem si ale vědomě vybrala jinou cestu – být mezi lidmi, na místě, kde je život.
Co tě na tvé práci baví nejvíc?
Moje klientky. Za ty roky jsme spolu prožily spoustu věcí – radost, smutek, nové začátky. Mám silnou intuici a často vnímám, jak se klientka cítí ještě dřív, než něco řekne.
Nejvíc to cítím při holistických ošetřeních. Tam nejde jen o krásu, ale o celkový pocit. O uvolnění, klid, někdy až o určitou formu léčení.
Jak si udržuješ energii a rovnováhu?
Nejvíc mě dobíjí ticho a příroda. Miluju moře, zvuk vln a ten klid. Chodím tam se svými pejsky a je to pro mě terapie. Stejně tak les. Vědomě si vytvářím prostor bez hluku. Protože celý den jsem mezi lidmi, naslouchám jim, vnímám jejich energii. Ticho je pro mě luxus.
Změnilo podnikání tvůj pohled na sebe samu?
Ano, úplně. Dřív jsem měla jasně daný konec pracovního dne. Dnes se moje hlava nezastaví. Myslela jsem si, že podnikání přinese víc svobody. Přineslo… ale jiného druhu. Zároveň mi ale dalo něco, co bych nevyměnila – možnost být sama sebou. Naučilo mě věřit si a stát si za svými rozhodnutími.
Co bys poradila ženám, které chtějí podnikat, ale mají strach?
Strach je normální. Já ho měla celý život – a někdy ho mám pořád. Rozdíl je v tom, jestli vás zastaví, nebo posune. Já jsem riskovala hodně. Zažila jsem pády v osobním i pracovním životě. Byly chvíle, kdy jsem nevěděla, jak dál. Ale vždy jsem se znovu postavila.
Proto bych ženám řekla:
Pokud to cítíte, jděte za tím. Nemusíte vidět celou cestu. Stačí udělat první krok.
Komentáře