Jsou příběhy, které nepotřebují přikrášlovat. Stačí je nechat zaznít. Katka je ženou, která každý den zvládá víc, než si většina z nás dokáže představit. A přesto v jejích slovech najdeme nadhled, vděčnost i tichou sílu. Na tento příběh jsem se osobně velmi těšila. Protože Katku už zám hezkých pár let.
Každý den začíná dřív, než se svět probudí
Její den začíná v 5:50 ráno.
Budí svou dceru, kterou čeká svoz do školy. Ranní péče je plně v jejích rukou – pomoc s hygienou, krmení, oblékání. Do toho budí osmiletá dvojčata, připravuje snídani, svačiny a dohlíží na to, aby kluci zvládli odchod do školy.
„Když předám Adélku svozu, vedu kluky do školy. Někdy už jdou sami, ale když je dcera doma, nemůžu ji nechat ani na minutu samotnou.“
Dopoledne, kdy jsou děti ve škole, nepatří odpočinku. Patří jejímu zdraví. Rehabilitace, kapačky, řešení vlastního zdravotního stavu, který je dlouhodobě náročný.
Po jedné hodině se ale všechno roztočí znovu. Všechny děti jsou doma – a začíná každodenní kolotoč až do večera.
Okamžiky, které změní celý život
Když se ohlédne zpět, jsou dva momenty, které ji nejvíce proměnily.
„Těžké postižení prvorozené dcery… a pak zjištění, že místo jednoho dítěte čekám rovnou dvojčata.“
Život jí nenabídl jednoduchou cestu. Ale naučil ji něco, co se nedá naučit jinak než prožitkem.
Trpělivost, která se nedá naučit z knížek
Každé z jejích dětí je jiné. A dvě z nich mají specifické potřeby.
Dcera Adélka, které bude osmnáct let, je mentálně na úrovni malého dítěte. Potřebuje plnou péči – krmení, oblékání, hygienu.
Jeden z chlapců se potýká s ADHD a pravděpodobně i poruchou autistického spektra.
Druhý syn je její „parťák“, který jí v mnohém pomáhá.
„Učí mě to především trpělivosti.“
Síla není jen v člověku samotném
Na otázku, co jí pomáhá zvládat nejtěžší chvíle, má jasnou odpověď:
„Manžel. Jsme jeden tým.“
Právě on převzal část péče, kterou už Katka fyzicky nezvládne – například koupání dcery. Vedle něj stojí rodina, přátelé a také komunita maminek, které prožívají podobné situace.
„Na lidi kolem sebe mám obrovské štěstí.“
Když tělo řekne dost
Dlouho se snažila zvládnout všechno sama. Až tělo ji zastavilo. Sešroubovaná páteř. Vyměněná kyčel. Druhá operace ji ještě čeká.
„Až tehdy jsme si museli všechno rozdělit a nastavit tak, aby to fungovalo.“
Někdy není slabost požádat o pomoc. Někdy je to nutnost.
Máma není služka. Máma je dáma
Děti vede k samostatnosti odmalička. Pomáhají doma, vaří, uklízí, starají se o své věci.
„Žijeme spolu, tak musíme fungovat jako tým. Máma není služka, máma je dáma.“
Radost v obyčejnosti
Chvilky pro sebe? Ty jsou vzácné. Ale i tak si dokáže najít drobnosti, které ji dobíjí – hudbu, seriály, knížky. A radost?
„Když spolu kluci dokážou vyjít bez hádky… i když je to spíš výjimka než pravidlo,“ říká s úsměvem.
Vzkaz pro ostatní ženy
„Nikdy neztrácejte hlavu. Vždycky je někde světlo na konci tunelu. I když ho zrovna nevidíte… ono se objeví.“
Co jí život dal
Přes všechno, čím si prošla, má jasno.
„Mojí největší výhrou je vztah s manželem. Je pro mě nejen partnerem, ale i nejlepším kamarádem.“
A pak její děti.
„Jsem vděčná, že si s nimi můžu užívat ty hezké chvíle jejich dětství.“
Komentáře