Jsou chvíle, kdy si říkáte, kam se podělo to malé dítě, které vás potřebovalo na každém kroku. A pak přijde období, kdy vás najednou „nepotřebuje vůbec“… nebo to tak alespoň vypadá.
Dospívání je zvláštní čas. Pro děti. Ale možná ještě víc pro rodiče.
Najednou se mění všechno – tělo, nálady, názory… a někdy i vztah, který jste spolu měli.
Když se z dítěte stává osobnost
Puberta není jen o změnách na těle. Je to hlavně o tom, že si mladý člověk začíná hledat svoje místo.
Začne víc přemýšlet:
- kdo vlastně je
- co chce
- kam patří
A i když to zvenku vypadá jako vzdor nebo „rebelie“, uvnitř se často odehrává něco mnohem hlubšího.
Touha být sám sebou.
Proč to někdy tolik skřípe
Možná to znáš.
Jednou se smějete… a za chvíli je dusno.
Názory se střetávají. Emoce lítají nahoru dolů.
Hormonální změny dělají svoje, ale není to jen o nich.
Dospívající:
- jsou citlivější
- víc prožívají
- a zároveň si chtějí stát za svým
A někdy to vyústí v ten známý pocit:
„já vím všechno nejlíp“
Ne proto, že by nechtěli slyšet.
Ale proto, že se učí přemýšlet po svém.
Mezi sny, emocemi a hledáním hranic
Tohle období je plné protikladů.
Na jedné straně:
- velké sny
- první lásky
- silné emoce
Na druhé:
- nejistota
- přecitlivělost
- hledání sebe sama
Někdo se uzavře do sebe.
Jiný reaguje impulzivně.
A někdo střídá obojí.
A pro rodiče je někdy těžké se v tom vyznat.
Dospívání není jen zkouška pro děti
Je to i zkouška pro nás.
Učí nás:
- pustit kontrolu
- víc naslouchat
- a někdy ustoupit
Neexistuje univerzální návod, jak to zvládnout „správně“.
Ale existuje něco, co funguje vždy:
trpělivost
pochopení
a láska
I ve chvílích, kdy to není jednoduché.
Možná to není konec, ale začátek
Dospívání může působit jako konec jedné krásné etapy.
Ale ve skutečnosti je to začátek nové –
hlubší, opravdovější a někdy i překvapivě blízké.
Jen má jinou podobu.
Komentáře